Úvaha nad životem

19. května 2018 v 13:17 | CyseiChan
Ležím v posteli, ukryta v temných hlubinách peřin, hledíc z okna na potemnělou
silnici, jež lemuje noční světlo z lamp. Obvyklý noční ruch narušuje mé soustředění, mé bdělé snění a kompletní koncentraci, již jsem se snažila tak pracně docílit. Můj tok myšlenek by v nynější chvíli šel přirovnat k autu projíždějícímu naší ulicí - jak rychle se objeví, tak zase zmizí.

Abych byla zcela upřímná, jedna myšlenka je v mé hlavě zakořeněná už pekelně dlouho. Vymyká se všem dosavadním alternativám, zakládá další a další výhonky a pomalu a jistě prorůstá, jak parazit napadá zbytečky pozitivně naladěných vln. Řekla bych, že má podobnost s počítačovými viry, zaznamenává témata a myšlenky, nad kterými přemýšlíme nejčastěji a přepisuje je svým kódem. Je s námi pořád, nezpozorovaná a skrytá v systému, čekajíc na vhodnou chvíli pro útok a to velkolepé odhalení.

K zbavení se jí, je nutnost využít schopností specialisty. Anebo to zkusit opravit sám. Lajckým způsobem, bez záruky pozitivních výsledků a často bez tlačítka "back". Ale co když jinou možnost nemáme? Co když náš disk překypuje ilegálním obsahem, jejž nikdo, krom naší osoby, nemá povoleno znát?

Řekla bych, že hluk z ulice utichá, světlo z lamp vypaluje oči intenzivněji a temnota noci nabírá na síle až do chvíle, než ji slunce nezastoupí cestu. Avšak jaká síla v podobě hořlavé koule zahání tmu v našich duších? Kdo nás každé ráno přichází hrdinně spasit a dodává energii po celý den? Co se stane s lidmi, kterým slunečná koule vyhasne a nahradí ji jen prázdnota bez světla na konci? Obávám se, že na odpověď nebudu muset čekat dlouho.

Hvězdy se nádherně vyjímají na tmavě modré obloze. Při pohledu na každou jednotlivou zářící tečku se mě zmocňuje strach, strach z nového, strach vycházejíc z mé vnitřní, odvrácené strany. Ruce mi chladnou a oči se jeví vlhčí.

Napadá mě, zda-li je ukryt někde ve hvězdách můj osud. Budoucnost, ve které budou ruce zahřívány někým, kdo bude moje slunce a vlhké nebudou oči ale kalhotky.

Též se mi honí hlavou otázky, zda-li ta budoucnost patří tomuto životu, či až tomu dalšímu. Ale v jedné odpovědi mám jasno. To, jak dlouhou dobu věnuji čekání na ten možná ani nenadcházející sladký čas, můžu ovlivnit jen a jenom já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama