Úvaha nad životem

Sobota v 13:17 | CyseiChan
Ležím v posteli, ukryta v temných hlubinách peřin, hledíc z okna na potemnělou
silnici, jež lemuje noční světlo z lamp. Obvyklý noční ruch narušuje mé soustředění, mé bdělé snění a kompletní koncentraci, již jsem se snažila tak pracně docílit. Můj tok myšlenek by v nynější chvíli šel přirovnat k autu projíždějícímu naší ulicí - jak rychle se objeví, tak zase zmizí.

Abych byla zcela upřímná, jedna myšlenka je v mé hlavě zakořeněná už pekelně dlouho. Vymyká se všem dosavadním alternativám, zakládá další a další výhonky a pomalu a jistě prorůstá, jak parazit napadá zbytečky pozitivně naladěných vln. Řekla bych, že má podobnost s počítačovými viry, zaznamenává témata a myšlenky, nad kterými přemýšlíme nejčastěji a přepisuje je svým kódem. Je s námi pořád, nezpozorovaná a skrytá v systému, čekajíc na vhodnou chvíli pro útok a to velkolepé odhalení.

K zbavení se jí, je nutnost využít schopností specialisty. Anebo to zkusit opravit sám. Lajckým způsobem, bez záruky pozitivních výsledků a často bez tlačítka "back". Ale co když jinou možnost nemáme? Co když náš disk překypuje ilegálním obsahem, jejž nikdo, krom naší osoby, nemá povoleno znát?

Řekla bych, že hluk z ulice utichá, světlo z lamp vypaluje oči intenzivněji a temnota noci nabírá na síle až do chvíle, než ji slunce nezastoupí cestu. Avšak jaká síla v podobě hořlavé koule zahání tmu v našich duších? Kdo nás každé ráno přichází hrdinně spasit a dodává energii po celý den? Co se stane s lidmi, kterým slunečná koule vyhasne a nahradí ji jen prázdnota bez světla na konci? Obávám se, že na odpověď nebudu muset čekat dlouho.

Hvězdy se nádherně vyjímají na tmavě modré obloze. Při pohledu na každou jednotlivou zářící tečku se mě zmocňuje strach, strach z nového, strach vycházejíc z mé vnitřní, odvrácené strany. Ruce mi chladnou a oči se jeví vlhčí.

Napadá mě, zda-li je ukryt někde ve hvězdách můj osud. Budoucnost, ve které budou ruce zahřívány někým, kdo bude moje slunce a vlhké nebudou oči ale kalhotky.

Též se mi honí hlavou otázky, zda-li ta budoucnost patří tomuto životu, či až tomu dalšímu. Ale v jedné odpovědi mám jasno. To, jak dlouhou dobu věnuji čekání na ten možná ani nenadcházející sladký čas, můžu ovlivnit jen a jenom já.
 

etnika - zamyšlení

Pátek v 21:20 | CyseiChan
Úvodem bych ráda zmínila, že je to nejen pro mě velice těžké téma. Vzhledem k momentální světové náladě je nemožné shrnout tuto, dá se říci problematiku, do pár řádků vět. Ale přesto je to opravdu téma k zamyšlení, pro mě jako pro člověka, který se zatím necítí být zařazen do žádné etnické skupiny. A tak se nad tím pojďme trochu pozastavit.

Pouze hypoteticky - už samotné míchání ras z důvodu genetiky je velice přínosné pro lidstvo samo. Ať už mluvíme o zabránění degeneraci, zvýšení obranyschopnosti či celkovému rozvoji myšlení.

Ale abych zde nejmenovala pouze fyzické faktory, pojďme si ukázat i ty psychické - poznání nové kultury, zvyků, celkově jiného pohledu na život a výjimkou není ani seznámení se s novým náboženstvím. Osobně zastávám názor, že míšení může být velice přínosné pro obě strany za předpokladu, že se sejdou dva tolerantní jedinci.

Avšak ne ve všech státech je něco takového povoleno. Stačí se na mapě pomyslně přesunout o 4000 km dál, směrem do Afriky, kde jsou hranice tolerance značně nižší. Příkladem je obřízka, velké kladení důrazu na náboženství a všemožné rituály, z nichž většina je u nás vnímána jako bizarní.

Ale jak sami víte, nejen Afrika se jeví, co se týče intimních vztahů a vztahů jako takových, jako problematická. Dalo by se napsat několik knih o Islámkých zemích a jejich krutosti, požadavkům a postoji vůči ženám. Žena je chápána jako majetek a věc, s kterou se tak i zachází. Jakýkoliv odklon od jejich víry a zvyků je tvrdě trestán, tudíž případné možné navázání vztahu s partnerem z jiného etnika, musí proběhnout na neutrální půdě (např. velkoměsto).

Bohužel, nejen víra tvoří velkou bariéru, lze sem zařadit i rozvrstvení lidstva na kasty (převážně Indie), bohatí vs chudí, vzdálenost (nemusí být vždy problémem) a další.

Ale jak již přísloví praví "Láska hory přenáší", s trochou chtíče se přenese i přes již zmíněné obtíže. Láska, nám živým organismům je jeden z nejbližších a nejmilejší pudů co nám mohla příroda nadělit.

Zastávám názor, že láska nezná hranice geografické, etnické ba ani etické. To je nejspíše důvodem, proč mohu sepisovat tuto úvahu hledíc z okna na rozkvetlé jabloně a slintajícího psa ležíc pod nimi. Lásce může napomoct vyšší vzdělanost společnosti (znalost vícero jazyků, cestování, snadnější doprava, zájem o poznávání nových kultur, nadhled, touha vybočit ze stáda - poznat něco nového, vzrušujícího)

Otázkou ovšem zůstává, je-li žádoucí míšení etnik i přes všechna rizika, které to může přinést? Dle mého názoru ano, protože většina negativních jevů je dílem agresivních jednotlivců a ne celých etnických skupin. Kromě toho každá další generace bývá méně ortodoxní v dodržování striktních náboženských pravidel jistých etnik, než jejich rodiče a tento efekt narůstá, pokud je dítě míšencem.

Kam dál

Reklama